Úvod - Burton H.Wolfe 2.část

17. března 2007 v 19:01 | Ištar |  Satanská bible
Křtiny, svatby v Ďáblově jménu a jiné zvláštní příležitosti se těšily neobyčejnému zájmu tisku,
i když o něj nikdo z věřících nestál.
Od roku 1967 noviny po celém světě, ať už ze San Francisca,
z Tokia nebo z Paříže, vysílaly reportéry, aby psali o Satanové církvi.
Fotografie nahé ženy zpola zakryté leopardí kůží,
sloužící za oltář zasvěceny Satanovi v La Veyem koncipovaném
svatebním obřadu obletěla prostřednictvím tiskových agentur a novin svět;
objevila se i na titulních stránkách takových tradičních bašt tisku jako jsou losangeleské Times.
Díky publicitě se skupiny zvané grotta
(La Veyova obdoba konventů),
hlásící se k Satanově církvi, rozšířily po celém světě a potvrdily tak jedno z
La Veyových základních poselství:
Ďábel nejen že žije, ale je u značného množství lidí velmi oblíben.
La Vey samozřejmě upozorňoval, že pro něj a jeho stoupence není
Ďábel oním šablonovitým chasníkem s rohy, ocasem a vidlemi,
zahaleným do rudého hávu, ale spíše ztělesněním temných sil přírody,
jejichž hlubiny lidé teprve začínají zkoumat.
Jak své tvrzení uvedl v soulad s vlastním vzhledem,
když často vystupoval v černé kutně s kápí a rohy?
Na to odpovídá:
"Lidé potřebují obřady a symboly.
Setkáte se s tím všude - v baseballu,
v církevních ceremoniích nebo ve válkách:
Symboly slouží jako odrazové můstky k vybití emocí,
které většina lidí nedokáže uvolnit ani je sama pochopit.
" Tyto hry nicméně brzy přestaly La Veye bavit. Vyskytly se ovšem i nezdary.
Některým La Veyovým sousedům začal vadit vzrostlý lev,
kterého si držel jako mazlíčka a nakonec ho musel věnovat místní zoologické zahradě.
Jedna z La Veyových nejoddanějších čarodějnic,
Jayne Mansfieldová, zemřela na následky kletby,
kterou Černý papež, z důvodů, jež jsem objasnil v Ďáblově mstiteli,
vyslal na jejího ctitele, právníka Sama Brodyho.
La Vey ji před Brodym neustále varoval a její smrt pak těžce nesl.
Byl to v pořadí již druhý hollywoodský sexuální symbol šedesátých let,
se kterým měl intimní známost a který tragicky zemřel;
první byla Marilyn Monroe - v roce 1948 se na krátké,
ale rozhodující období stala jeho milenkou.
Odešel tehdy ze zábavního parku a
doprovázel na varhany striptérky v okolí Los Angeles.
Kromě toho byl La Vey unaven pořádáním zábavných a
očistných obřadů pro členy své církve.
Navázal styk s posledními žijícími členy předválečných bratrstev v
Evropě a snažil se zachytit jejich filozofii a
tajné rituály dochované z období před Hitlerovým nástupem,
takže potřeboval čas, aby mohl studovat,
psát a pracovat na nových principech.
Dlouho experimentoval se základy geometrických prostorových koncepcí,
které shrnul v práci nazvané Zákon různoběžníku.
(Vysmívá se v ní dnešním snobům, kteří ničemu nerozumí.)
Stal se vyhledávaným řečníkem,
hostem v rozhlasových i televizních programech
a poradcem při natáčení hudby k televizním a filmovým podobám satanistických hororů.
Někdy v nich dokonce i hrál.
Jak poznamenal sociolog Clinton R. Sanders:
"... žádný magik neměl takový přímý vliv na způsob filmové prezentace satanismu
jako Anton Szandor La Vey.
V La Veyově církvi jsou centrálními prvky rituální a esoterický symbolismus.
Filmy, na kterých se podílel,
obsahují podrobné popisy satanských rituálů a jsou plné tradičních okultních symbolů.
Důraz kladený v Satanově církvi na rituál
>>má soustředit emoční síly skryté v každém jedinci<<.
Vyumělkovanou rituálnost,
která je ústředním bodem La Veyových filmů,
můžeme obdobně chápat jako mechanismus,
který má aktivizovat a soustředit emoční zkušenost filmového diváka."
La Vey se nakonec rozhodl přenést rituály a ostatní činnost
Satanovy církve do grott rozsetých po celém světě a věnovat se cele psaní,
přednáškám a výuce - a také rodině: manželce Dianě,
plavovlasé krásce zastávající funkci velekněžky církve,
dceři Karle, s vlasy jako havran, které je nyní něco přes dvacet a která,
podobně jako otec, studuje kriminologii a většinu času tráví přednášením
o satanismu na univerzitách po celé Americe,
a samozřejmě také Zeeně, kterou si ti,
kdo znají slavnou fotografii satanského křtu,
pamatují jako pouhé škvrně, a která se vyvinula v nádherný exemplář teenagera,
přitahující stále rostoucí smečku vlčáků.
V poměrně klidném období La Veyova života vznikly jeho populární průkopnické knihy,
které nalezly početnou čtenářskou obec.
Nejprve to byla Satanská bible(The Satanic Bible),
která v době, kdy píši tento úvod, vychází již ve dvacátém vydání
(toto je druhý, přepracovaný úvod; psal jsem úvod i k prvnímu vydání.
Následovaly Satanské rituály(The Satanic Rituals),
kde se La Vey podrobněji zabývá temným a spletitým materiálem,
který objevil ve stále přibývajících pramenech. A konečně třetí kniha,
Dokonalá čarodějka (The Compleat Witch),
je v Itálii bestsellerem,
v Americe ale bohužel už nevychází a nedošla uznání.
Rozsah La Veyovy činnosti od organizovaných církevních aktivit
až po psaní knih vycházejících
po celém světě samozřejmě přispěl k rozšíření rad stoupenců Satanovy církve.
Rostoucí popularita satanismu byla přirozeně provázena hrůzostrašnými historkami,
které šířily hlavně náboženské skupiny.
Stýskaly si, že v univerzitních knihkupectvích se
Satanská bible prodává lépe než křesťanská,
takže je jedním z hlavních důvodů,
proč se mladí odvracejí od Boha.
Když papež Pavel vydal před dvěma lety, (tedy v r. 1974 pozn. překl.),
prohlášení, že Ďábel žije a má podobu člověka, živého, oheň vydechujícího individua,
které roznáší zlo po světě,
měl téměř- určité na mysli La Veye.
La Vey říká, že "zlo" pozpátku znamená "živý" (slovní hříčka: zlo - anglicky = evil, živý = live - pozn. překl.) a že by se mu člověk měl oddat a radovat se z něj.
Papeži a vystrašeným náboženským skupinám odpovídá takto:
"Lidé a organizace na nás vydělávají milióny.
Co by si bez nás počali?
Bez Satanovy církve by neměli,
na koho by se mohli vztekat a zároveň svalovat vinu za všechnu zkaženost a průšvihy,
které se ve světě dějí.
Kdyby si to skutečně mysleli, celou záležitost by tak nenafukovali.
Měli byste spíše uvěřit, že oni jsou těmi šarlatány a že je moc těší, když nás tu mají,
aby z nás mohli těžit. Jsme mimořádně cennou komoditou.
Podpořili jsme obchod a pozvedli jsme ekonomiku.
Jisté procento z miliónů, které jsme vytvořili, se zase vrátí křesťanské církvi.
Mnohokrát jsme již prokázali správnost devátého satanského přikázání,
které praví, že církev - a milióny jedinců - nemohou bez Ďábla existovat."
Za to musí křesťanská církev zaplatit.
Vše, co La Vey předpověděl v prvním vydání Satanské Bible, se skutečně stalo.
Lidé po staletí potlačující své instinkty zpřetrhali své okovy.
Došlo k explozi sexu, ve filmech a literatuře, na ulicích i doma se uvolnilo kolektivní libido.
Lidé tančí nahoře i dole bez. Jeptišky odhodily tradiční hábity a zapomněly na staré zvyky,
obnažily nohy a tančily Missa Solemnis Rock, o níž si La Vey myslel,
že ji vymyslel jako vtip.
Obecnou vlastností všech tvorů je sklon vyhledávat stále nové zábavy,
gurmánská jídla a vína a dobrodružství všeho druhu, všichni touží po okamžitém prožitku.
Lidstvo už nehodlá déle čekat na posmrtný život,
který slibuje odměnit čisté a cudné - jinak řečeno asketické a nudné - duše.
Panuje nálada novopohanství a hedonismu,
z níž se vynořila široká paleta vynikajících jednotlivců - lékařů,
právníků, inženýrů, učitelů, spisovatelů, makléřů, urbanistů, herců, novinářů
(abych uvedl pouze několik sociálních skupin, ze kterých se rekrutují satanisté) -
kteří projevují zájem o utváření a zvěčnění tohoto
všeprostupujíciho náboženství a způsobu života.
Přijetí tohoto náboženství společností,
jež byla příliš dlouho ovládána puritánskou morálkou, rozhodně není snadné.
Nehlásá falešný altruismus, ani nepřikazuje miluj bližního svého.
Satanismus je nepokrytě egocentrická, brutální filozofie.
Je založena na přesvědčení, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká, násilnická stvoření,
že život je přirozená selekce a že přežijí pouze silní a Zemi ovládnou ti,
kteří bojují, aby zvítězili v nekonečné soutěži, jaká existuje v každé džungli -
včetně urbanizované společnosti.
Jestli chcete, můžete se tohoto brutálního životního názoru děsit;
přesto se zakládá na reálných podmínkách existujících již po staletí ve světě,
který obýváme.
Nežijeme přece v mystických krajinách oplývajících mlékem a strdím,
jaké popisuje křesťanská Bible.
V Satanské bibli Anton La Vey vysvětlil filozofii satanismu daleko pronikavěji než
kterýkoli z jeho předchůdců v Království pekel.
Podrobně zde také popsal nové zavedené rituály a vylepšení,
která sám vymyslel pro svou církev realistů.
Od prvního vydání bylo jasné,
že hodně lidí si bude chtít tuto knihu přečíst, aby se poučili,
jak zakládat satanistické skupiny a jak provádět rituály černé magie.
Satanská bible a Satanské rituály jsou jedinými knihami,
které autenticky a v duchu relevantních tradic ukazují,
jak se to vše má dělat.
Vyskytlo se i mnoho plagiátorů,
keři nikdy nepřiznali, odkud čerpají, a dobře věděli proč;
jakmile by totiž byla jejich ubohost a plytkost srovnána s
La Veyovým průkopnickým dílem, zlodějští mistři by už nešli na odbyt.
Každému, kdo chce vidět dosažené výsledky, musí být jasná jedna věc:
Anton La Vey vytáhl Satana ze starého železa.
Satanova církev je hlavním zdrojem současného satanismu.
Tato kniha shrnuje Satanovo poselství, a zůstává výzvou a inspirací,
dnes stejně jako v době, kdy byla napsána.
San Francisco
25. prosince 1976 /XI Anno Satanas
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama