Září 2011

Moriorr - Romantika

24. září 2011 v 11:43 | Ištar |  Skupiny









Cradle of Filth

14. září 2011 v 21:08 | Ištar |  Skupiny























































Tady mu to sluší.































Krásný úsměv









































Vrána

13. září 2011 v 22:01 | Ištar |  Filmy

DĚJ

Podle staré legendy odnáší duše zemřelých do říše mrtvých vrána. Pokud se ovšem zesnulému přihodilo něco velmi zlého a jeho duše nemůže najít klid, může jej vrána přivést zpět na tento svět, aby dal věci do pořádku. Taková tragédie potká i kytaristu Erica Dravena a jeho snoubenku Shelly Webster. O takzvané Ďáblově noci jsou ve svém bytě přepadeni členy řádícího gangu a zavražděni. Přesně o rok později je Erikova duše vránou přivedena zpět na tento svět, Eric vstává z hrobu a pod ochranou vrány se jako téměř nesmrtelný začíná mstít svým vrahům za sebe i Shelly. Za mstitelem zůstává jedna obět za druhou. Na konec dojde v jednom kostele k velkému finále mezi hlavou gangu a Ericem, kde je vrána poraněna, čímž přichází i Eric o svou nezranitelnost. Přesto se dokáže přemoci a zabít svého protivníka. Konečně může najít svůj věčný klid a vrací se zpět do říše mrtvých ke své snoubence. Kultovní hororový příběh ožívá v rukou vizuálního génia Alexe Proyase, který moderní Detroit zahltil temnou gotickou atmosférou, která na vás dopadne stejně tísnivě jako vědomí, že v průběhu natáčení nešťastnou náhodou zahynul představitel hlavní role Brandon Lee.

ZE ZÁKULISÍ

Tento film získal zájem veřejnosti ještě před svým uvedením vlivem nešťastných událostí, které "prokletý" film provázely. Hlavní roli měl hrát původně River Phoenix, ten ale tragicky zahynul mezi castingem a zahájením natáčení (30. října 1993, na Halloween shodou okolností ve stejný den v roce, kdy začíná příběh filmu). Při natáčení došlo k poranění několika lidí ze štábu (ruky probodnuté šroubovákem, popálení, …) a i ke smrtelnému zranění - ve finální scéně v kostele, kdy Eric zabije svého hlavního protivníka, byl nedopatřením (nábojnicí zanechanou ve zbrani, která ho zasáhla do břicha) postřelen a po převezení do nemocnice zemřel představitel Erica, Brandon Lee (syn Bruce Lee, který shodou okolností též za podivných okolností zahynul při natáčení - v jeho případě filmu "Game of Death"). Dlouho nebylo jasné, jestli film vůbec bude uveden (nehoda se stala v roce 1993 a film přišel do kin teprve o více než rok později). Matka zastřeleného herce, Linda Lee, žalovala producenta za zavinění jeho smrti, a vysoudila 3 miliony dolarů. Vedle vyšetřování nehody a právních sporů se muselo pro dokončení několika málo scén, které ještě nebyly natočeny, použít buď dubléra nebo digitální triky, což bylo na tehdejší dobu téměř revoluční a drahé - to více než zdvojnásobilo rozpočet ze 7 na 15 milionů dolarů. I přes smrt Leeho film sklidil dobrou kritiku i komerční úspěch a vydělal 144 milionů celosvětově.



























Immortal

6. září 2011 v 19:09 | Ištar |  Články o kapelách ze Sparku
Byla zima, až praštělo. venku se ženili všichni čerti a bílá pláň za okny srubu připomínala rozpáranou peřinu, do které zběsile fouká na plný ceres puštěný větrák. V krbu plápolal oheň a zaléval svým teplem celou tu zkurveně promrzlou světnici.
Bylo tam jako v morně. Za dveřmi řvali hladoví krkavci a vehementně se dožadovali kusu žrádla. Miluju tyhle mrchožrouty, a tak jsem jim hodil půlku večeře. Sám jsem chcípal hlady. Najednou někdo zabouchal na dveře tak silně, až se mi hrdlo
sevřelo. ,,Kdo tam?" zeptal jsem se nejistě. Žádná odpověď, jen skučení větru. ,,Kdo je tam!" zopakoval jsem otázku a
přidal na agresivitě, přestože jsem měl sakra co dělat, aby se mi hlas nechvěl. Do dveří se opřel poryv blizardu, prkna se
rozletěla na kusy, pár jich mě praštilo do ksichtu a já skončil na podlaze v područí mrákot. Když jsem se zmátořil, jako skrz ledovou tříšť jsem viděl sklánět se nade mnou tři temné postavy s rozevlátými vlasy a pomalovanými tvářemi.
Civěly na mě svýma kalnýma očima - neskutečně ,,fucking" pohledy, to vám teda řeknu! - a něco se mi snažily říct,
jenomže z jejich chřtánů vycházely tak ohyzdné zvuky, že jsem jim slovo nerozumněl. Když zmizely v závojích řvoucí
vánice a já nabral plného vědomí, spatřil jsem na stole velké empírové hodiny.
Tohle mi vážně nedávalo smysl. přijdou tři postavy jako ze samotného pekla, málem mě zabijía nakonec mi tu nechají
stroj času. Chodil jsem dokola a lámal si hlavu. Chrlil jsem slova a mluvil sám pro sebe: ,,Hodiny. Čas. Chronos. Kurva,
co to máznamenat? Hodiny odměřují čas. Vládcem času byl Chronos. Chronos byl řecký bůh. Bohové jsou nesmrtelní.
I čas je vlastně nesmrtelný...,Immortal´..."

Hudba stínů - Niccolo De Lucca

2. září 2011 v 22:20 | Ištar |  Povídky z knížky Darken no.1
Poslední příběh Sarnegartha, mocného černokněžníka a vojáka štěstěny.

Havrani noci v svítání rozlétli se,
Stříbrná zář měsíce zmizela v úsvitu.

Lokiho trojzubcem inferna Valhala
podpálí se.
Temný svit zalevá říši zasvěcenou zlu.

Divoká jízda jeho fanatických černých rytířů
nastolila vládu pekla, i bouře zavířily prudce,
ze země vyšlehly plameny, láva tekoucí z
černých trychtýřů.

Sarnegarth, Černé slunce, ve službách
magického jednorožce.
Vše sežehly plameny krutého "dobra",
Damerona.

V šíleném Danse macabre, staršlivém
tanci mrtvých,
křepčících v podivném tanci smrti,
volajíce "Viva Tarantela".

Divná hudba nestvůrnosti a
nesmyslnosti, "dobro" činících.

Orchestr elitních zabijáků, vše
zadupávajích do prachu země, řvouc "Zabij jich"
v krutém rozmaru, hlavy stínajících,
Pandemie kráčející v jeiich šlepějích.

V rmtutu soumrak bohů blíží se,
a člověk je jeho kopytem tepán.
Do světa havrani noci rozlétli se,
pak soumrak jest dokonán.


Na mýtinu vjel obrovitý černý jezdec na ještě mohutnějším ještěrovi. Má maličkost.
Na chvíli jsem vzhlédl. Skrze košaté větvoví obřích dubů jsem zahlédl stále se valící
černou clonu mračen a jen na krátkou chvíli mi byl umožněn pohled na myriády hvězd
a vodnaté, brčálově zelené oko měsíce, když se hustá a temná opona na chvíli milostivě
odhrnula. Znovu jsem sklopil pohled na cestu.
"Musíš ho zabít! Spěchej, nemáš mnoho času," znělo mi stále v uších jako nějaká
primitivní, barbarská, avšak tak neskutečně krásná melodie, že to slovy nedovedu vypovědět.
Rezonovala v mé lebce, jako by někdo řezal kmen vašeho těla ostrou pilou v bručivém staccatu,
ale i to bylo vlastně masochisticky krásné.

Znovu jsem pomalu prožíval chvíle, kdy se mé tělo tříštilo o útesy na dně propasti pod Merggordem.
Jak to, že žiji? Jsem v jiném světě, nebo je tohle smrt? Umírám? Je to jen strašlivá iluze? Potom
však musí strašlivé kouzlo poutat mou mentální sílu. Znovu jsem pociťoval stejné pocity jeko tesně
před skokem, stejná muka i stejný pocit ulehčení při skoku samotném. Skutečně mé tělo nějakým
zázrakem přežilo a čaroděj jej dal znovu dohromady nebo to vše je jen jediný šílený sen a já jsem
jen stínem noci?
Vše jsem ale zažíval z jakéhosi odstupu, a nadhledem, a všechny ty hrozivé zločiny proti lidskosti
u mě vyvolávaly jen úsměv. Byly to nesmírně zvláštní emoce. Nedovedu pochopit proč mi to
připadalo jako ta nejharmoničtější hudba, hudba bolesti, ta strašlivá, temná a smutná, avšak
znovu opakuji, krásná a úžasná, dováděla mě chvílemi k extázi.

Má mysl se znovu vrátila do reálného světa. Rozhlédl jsem se. Les vědem ve mě mé pocity jen
zesiloval. Představte si obrovské duby i stovky stop vysoké kmeny, jež by ani desítka rukou
neobejmula, kořeny hrubé jako trup statného rothlandského válečníka, vypadající jako torza
zkroucených lidských těl. Kam až sahá paměť lesních velikánů tohoto ponurého hvozdu, plného
doupat nejrůznějších stvůr pod jejich kořeny, skryté poklady lesních skřítků, Nabirů, žijících ve
vykotlaných dubech či uvnitř vyhnilých fosforeskujících pařezů, či u mně ukrytých, zpola
listovím zasypaných chaloupek vědem, lasních čarodějnic, ježibab, skutečných vládkyň tohoto
lesa, ať už dobrýchnebo zlých.

Les končil habrovým hájem. Přede mnou se otevřelo úzké, směrem dolů pomalu se rozšiřující
údolí. V dálce jsem zahlédl žlutavé tečky zapálených ohňů. Vrazil jsem mému barasirovi ostruhy
do šupinami nechráněných slabin. ten mohutně zaryčel, rudý rozeklaný jazyk mu vyletěl ze
zubaté tlamy a dal se do klusu. Ze předu přinášel vítr zvuk zvonu, jehož zoufalé volání mohlo
vyjadřovat jen zkázu, plameny a smrt. Lehký přijemný ke mně donesl i táhlé dunivé zvuky
troubení gigantických válečných rohů. To jistě nebude nějaká obyčejná šarvátka, pode mnou
se jistě rozprostírá bitevní pole. Jako blesk mnou projely vzpomínky.

Jako bojovník a černokněžník, temný pán, Dark lord obrovské říše, jsem se stal legendou.
Stačilo vyslovit mé jméno a každému v představě hrůz a krutostí páchaných mými zběsilými
gardami přejel mráz po zádech, ti odvážnější si po pečlivém rozhlédnutí z odporem odplivnou.
Nikdo netušil jakého strašlivého spiknutí jsem se stal obětí. Je tohle kolem peklo nebo očistec
za "mé" hrůzné činy? Ráj tedy určitě ne.
Teď jsem vojákem jiného Warlorda, temného mága Gorga. Je to jeden z mnoha temných pánů
vládnoucích na troskách říše mé a pak Dameronovy, bojujících neustále mezi sebou o co největší
žvanec ze zmučené země.

Zřetelně jsem ucítil dým, přede mnou se objevily polorozbořené zbytky kamenné zdi a za ní domy
v jednom plameni. Cesta vedla skrz hradiště. Podle stavebního stylu zřejmě hradiště Amazonek.
Jsou to sice skvělé válečnice a ještě chráněné blízkostí spřáteleného Lesa vědem, ale úder
nemilosrdných a krutých žoldnéřů mého pána přišel právě odtud.
těla starších žen se válela kolem s odsekanými údy, hlavy vzorně nabodány na kůly, zřejmě práce
črstvě osvobozených Samců. Ve dveřích jednoho z hořících domů leží naznak matka s odseknutou
hlavou, ještě křečovitě svírajíc rovněž mrtvé tělíčko asi devitileté holčičky s těžkým ostěpem
bravurně zabodnutým uprostřed drobné hrudi děvčátka, navždy spojená tělem zbraně se svojí matkou.

Dobrá reklama

2. září 2011 v 21:25 | Ištar |  Jiné a možná praštěné

Dobrá reklama jsem se nasmála je to jen okopírováno.

Ylevunor - Frederic Bascon (Knížka Darken)

2. září 2011 v 21:09 | Ištar |  Povídky z knížky Darken no.1
Ylevunor se pomalu obtáčel kolem
výmezního sloupu vlastní dimenze. Dole u
úpatí byl počátek a někde v mnohastopových
výškách, kam se sloup hnal, protínajíc přitom těžká
nateklá mračna, se skvěl konec. Sloup vymezoval
celou Ylevunorovu dimenzi, úpatí a ostrý bodcovitý
vrchol, kde často sedával a nechával se obtékat
pomalu vlečícími se mračny.
Démon se točil kolem dkola něj a vrněl.
Rudost očí bez víček se prodírala stavbou
sloupu a sledovala existující trýzeň
lidských duší, které ukořistil on a ne
smrt. V tomto krasohledu bolesti tušil
démon snad smysl své pozalidské
existence, ale přesně to nevěděl.

Kabát - Dole v dole

2. září 2011 v 14:30 | Ištar |  Texty českých a slovenských kapel

Dole v dole

(Krulich / Špalek)

Připravit, pozor, jedem, doutnáky zapálit, prosíme zacpat uši, a teď už jenom raz, dva, tři, Zabereme hejhou, taháme kameny, a ty co nejdou rozdrtime pěstí, od rána do noci a paže znavený, tá hrubá síla galoše plný mouru mám. Pochodem v chod, páry težkech bot, funguje to líp než namazanej stroj, dokola je tma kdejakej permoník, tu z díry civý jako němec na Orloj. Herodes tango tančí, za zvuku kovadlin, Rarachy v norách škádlí, ocasem povadlim. Zabereme hejhou, sme na to stavěný, futrujem uhlí a pojídáme brikety co se do nás vejdou a nohy stuhlý, tá hrubá síla galoše plný mouru mám. Pochodem v chod, páry težkech bot, funguje to líp než namazanej stroj, dokola je tma kdejakej permoník, Tak ti mě serou. Tak ako sa vám páči, tím novým páčidlem? Bradzo dobře sa páči, tak jěšte chvíli a rozeberem celou zem. Pochodem v chod, páry težkech bot, funguje to líp než namazanej stroj, dokola je tma kdejakej permoník, Tak ti mě serou. (2 krát) 

Stará Lou

(Váňa / Špalek)

Já línej Bob a stará Lou se táhnem po kraji už tolik let a tolik dnů na turné po ráji Tam z horskejch bystřin budem pít a pod hvězdama spát mám rád ten vlídnej ranní klid to kolikrát když noční můry padnou a opilci si lížou rány Refrén: Nad obzorem svítá a je to za náma a naše stará Lou ten lektvar míchá a pak ho podává a nám se nechce spát solo 2 Já línej Bob a stará Lou ta parta podivná jsme lovci zatoulanejch snů a po cestách co bůhví kde až končí se vláčíme a nad obzorem Rerfén: (2x) Nad obzorem svítá... Někdo si jen tak trochu dal jinej na dno hráb a rohatej se pousmál spokojen, že zaťal dráp Refrén: (2x) solo 

Cirkusovej stan

(Váňa / Hájíček)

Kde se vzali tu se vzali mamut prostě nechápal Zvíře divný, člověk zvaný do skály to vydrápal Jen tak žijou, papaj a pijou všechno skvěle ovládaj Flóra s faunou a hvězdy blednou jak si s nima pohrávaj Jávím, kdeasi budezakopanejpes Svět jecirkusovejstan ačlověk jakoklaun mastí za špekem špek aby mohpánbůh smíchyřvát Kde se vzaly lidský davy vědci ať si mudrujou Nikdo nezná, nikdo to neví a když jó, tak nás lakujou Já vím, kde asi bude zakopanej pes Svět je.... 

Kalamity Jane

(Krulich / Špalek)

Kalamity Jane, ty její kolty krutý jsou,
Mackie Messer zlej a Sarka Farka nocí jdou.
Maxmilián Dráp, kdejaká havěť se tu potlouká.
Nemělas to brát, nemrtvej do ucha ti zabrouká.
No tak ještě nechoď spát, oni budou si tak trochu hrát, jen s tebou.  Vem si bílej šál a šaty černý krajkový. Umej se a pojď, já ukážu ti věci takový. A kolem příšer noční rej, bude to vono, a ty hudbo hrej. Ref: Walz nám dodá Johann Strauss Přídou Filipes i Mickey Mouse Dýdžej dá tam tuhej haus, jak to mámrád. Dávný temný síly znám Já bejttebou, tak jim dám Jsou tu všude kolem nás a je to znát, vem mě sebou. Kalamity Jane, ty její kolty krutý jsou, Mackie Messer zlej a Sarka Farka nocí jdou. No tak ještě nechoď spát, oni budou si jen trochu hrát, teď s tebou. 

Jednou nás to zabije

(Váňa / Špalek)

Chudý nebo ty bohatý, koumes i blbec náš. Chasník z Alma Aty ty se taky někdy nabumbáš. Já vím, je to zlý, jak ti je. No lidi žádná sláva. Jednou nás to všechny zabije, zatím to nakopává. Hej mladej z Laosu vedle těch banánů. Krom toho kokosu, co tak asi piješ po ránu? Ref.:1x Vyzvem vás na páku, vy bratři z Indie anebo z Iráku v Sokolovně se to zapije. Ref.:2

Irský hody

(Váňa / Špalek)

Máme plný stoly, uzený, bejky, voly salátový mísy a taky ryby v soli. Dvě cisterny vína, to zelí z Hodonína a hle, tu nohy kančí už na grilu si tančí. Ref: Jsou tu Irský hody a kdo chce pojďte dál, vaříme whisky z vody až mávnu tak to pal, jedno je kdo to platí a zlátne obilí, ať stokrát se nám vrátí to co jsme zasili. A každá konkubína tu v pravdě místo má a žádná není líná a svoji práci zná. Támhle jede Presley, už mává svými vesly on na konci světa už zašívá se léta. Ref: Jsou tu Irský hody.... Je tu jeden obr, taky už sotva leze a přesto, že má háka, tak překračuje meze. Fouká jižní vítr, popíjí se befeeter a na dvorku na tyči rotuje si ražniči. Ref: Jsou tu Irský hody.... 

Nimrod Fábera

(Krulich / Špalek)

Lojza je dobrej chlap kterej má svou ženu rád. ona prachama je posedlá Lojza musí pracovat. Saze do očí jdou žene mašinu svou a doufá, že ho čeká. Jenže nimrod Fábera v hlavě nosí jízdní řád. Lautr nic si nedělá z toho, že má metr šedesát. Lojza na cestách on je v posteli krvavej příběh začíná. Byl vám únor druhej den zima až to zabolí. Lojza měl dlouhej tejden jenže zamrzlo mu soukolí. Vrací se domů tmou najde tam ženu svou a nimrod Fábera se na ni zmítá. Lojza stojí ve dveřích v ruce hasák v očích běs. Jednou, dvakrát udeří vražda, hrůza, smrt a děs. Ženu daj do rance zajdou si na pivo a nebo na kance s Fáberou

Frau Vogelrauch

(Krulich / Špalek)

Každej chlap má někdy strach že dojdou kule a střelnej prach i ten kanón zrezaví a nikdo víc to nespraví. Temný dny pak nastanou ty co maj vstát už nevstanou když Maxa zpívá c'est la vie on ví o čem vypráví. Jedině jedině snad taková paní Vogelrauchová Ta to umí ta to zná ta nám přízeň zachová. Jak léta jdou všechno bolí najednou než se ráno probudim už je noc a znova spim. Pánbůh dej do toho kost, aby nám do třiceti rost starej vlk už nevije já vim nejlíp, jak mi je. Jedině jedině snad taková paní Vogelrauchová Ta to umí ta to zná ta nám přízeň zachová. Každej chlap má někdy strach že dojdou kule a střelnej prach i ten kanón zrezaví nikdo víc to nespraví. Jedině jedině snad taková paní Vogelrauchová Ta to umí ta to zná ta nám přízeň zachová. Jedině jedině snad taková paní Vogelrauchová Ta to umí ta to zná ta nám přízeň zachová. 

Shořel náš dům

(Špalek / Špalek)

Já v jistý době koupil sobě trubku lacinou hrál jsem na ní ve dne v noci s velkou rutinou. Tvoje máma nesnáší ten uječenej tón zburcovala celou ves, támhle to je von. Ref: Shoří náš dům Mě hoděj psům A tělo mý pět sáhů pod zem zahrabou Nebudu hrát Na to se mám docela rád Nechci bejt rybí potravou V restauraci Pod lipou se hraje mariáš jen vytáhnu prachy, zařvou chlape, ty jsi náš. Auto, boty, kalhoty, mně nezůstalo nic do Talonic k nám dorazil Silvestr Stalonic Shoří náš dům.... Já ve finále k ochotníkům do theátru šel ochotný jsou dost, jenom že pijou bohužel. Urazil jsem klauna, hnali mě jak hejno vos zbyla po nich jizva a červenej nos. Shoří náš dům.... Modulacia od 
To mě to zabolí Já muset chrápat na poli Tlačí vás do zad brambory Tam už jde o zdraví To teda nebudu Mám tisíc dobrejch důvodů Nechám to svýmu osudu Hlavně né do hlavy.

Kdo si nechce hubu spálit

(Váňa / Špalek)

Rostou nám tak jako houby po dešti  koženej úsměv, támhle dou a cizí zadky přeleští, potom se dlouho klaní dobře ví, že se to vyplácí zvládnou dva nebo tři na počkání Kdo si nechce hubu spálit Stará pravda zní to každej ví Musí mlčet a nebo chválit kdo to nechápe ten si za to může sám Kolikrát dostanu ještě do zubů, než mi to dojde, co já vim diplomat niky nebudu, občas to vážně schytám koupil jsem tak, jako prodávám nelžu vám a tak v tom pořád lítám. Kdo si nechce.... Jednou nám to bůžek pravdy spočítá a naše hříchy pozemský do pytle dá a zamíchá - nastane dlouhý ticho Kdo si nechce....